KDO JSME

O nás

Jsme společenstvím lidí, kteří vzali vážně poslání evangelia. Sloužíme kázáním Božího slova, ale i skutkem. Věříme, že církev není jen nějaká náboženská instituce, ale Kristova nevěsta, která má co dát a může i mnoho změnit. Staráme se o lidi bez domova, matky samoživitelky, o děti a komukoliv, jeli to v našich možnostech, poskytneme jak duchovní tak materiální pomoc. Vše začalo službou rodiny Nových.
 
 

Matěj Nový

Jmenuji se Matěj Nový. Jsem kazatelem a členem vězeňské duchovenské péče. Věřím, že Boží slovo, dobrá zpráva – evangelium – je řešením pro život každého člověka.

S mými spolupracovníky jsem založil Spolek křesťanské pomoci. Tento spolek má více činností. Jedna z nich je i pomoc propuštěným vězňům zařadit se zpět do společnosti. Abych se mohl dostat do věznice, poznat je osobně dříve, než budou propuštěni a následně si vybírat z vězňů ty, kteří by měli zájem bydlet u nás, musel jsem absolvovat teologický seminář se zaměřením práce ve věznici. Křesťanský sbor Brno mě k tomu pověřil, dali mi k tomu potřebné listiny a zaručili se za moji osobu. V Praze jsem pak byl přijat za člena vězeňské duchovenské péče a od té doby jsem začal chodit do věznice. To byl rok 2011. Sám jsem vězením prošel. Mám na srdci starat se o člověka, který nemá kam jít.  Když jsem začal sloužit vězňům v několika věznicích, poznával je osobně, tak ta touha pečovat o ně po jejich propuštění se ještě zvětšovala.

A tak jsme začali od roku 2013 v panelákové kuchyni, u nás doma v Bučovicích vařit pro bezdomovce. Koupili jsme velké kastroly, várnice a v těchto várnicích jsme vozili hotové jídlo, které jsme vydávali bezdomovcům. Vždy tam  tak 80 až 120 lidem. I v zimním období jsme podávali jídlo, čaj, vodu, a také když se zadařilo sehnat i oblečení. 3 roky v kuse jsme jezdili do Brna na 3 různá místa, na každém místě jsme se setkávali s jinou skupinou lidí bez domova a takto jsme sloužili. Bez dotací, jen z vlastních prostředků a z prostředků našich příznivců a přátel. A vím, že ty 3 roky na ulici na začátku s těmi lidmi byly velmi důležité, aby k nám naši přátelé pojali důvěru a vytvořili jsme si s nimi vztah.

V té době jsme už viděli nutnost pronájmu nějakého objektu, který by se nám na tuto službu hodil a našli jsme restauraci U Vrtule , která nám vyhovovala svojí dispozicí. Kuchyně, toalety, ošetřovna, sál, kde jsme k lidem mohli mluvit a vybrat ty, kteří chtějí zpět do normálního života, a skrze tento náš dočasný azyl pak mohli najít zaměstnání i vlastní bydlení.

Je to služba, která je zachraňuje i od smrti, protože venku nám například loni zemřelo 11 lidí na ulici. Plakal jsem kvůli tomu a modlil se, aby už jsme měli místo pro ty, kteří by nemuseli takto zbytečně umírat.

Teď jsou u nás zdraví. Nemají žádné vředy, omrzliny, jsou čistotní, váží si toho, pomáhají a pracují. Je to úžasná věc, mnoho z nich si našla zaměstnání, jsou zařazeni zpátky do života a do společnosti. Mají normální návyky, žijí na ubytovnách, někteří pronájmu a jsou přínosem pro společnost.